Stavba kolejiště |
|
Poté, co jsem se rozhodl, že budu po kratší pauze pokračovat v modelaření vyvstala otázka, jak celé kolejiště pojmout. Nastala doba, kdy i velké kluby železničního modelářství pochopily, že cesta vede přes moduly a tak jsem se i já rozhodl jít touto cestou. Neměl jsem však v úmyslu držet se striktně daných norem, spíš využít dobrou manipulovatelnost, úložnost a variabilitu modulového systému a stavět si tak nějak podle sebe. Navíc jsem si sám na sobě několikrát ověřil, že čím menší "pracovní pole" mám k dispozici, tím mám větší tendenci zaobírat se detaily, víc si s tím "vyhrát", což samozřejmě u velkého, nerozebíratelného kolejiště moc nefunguje. Již delší dobu mě trochu hlodá myšlenka, že bych přece jenom udělal nějaký přechodový modul a případně se třeba přihlásil do nějakého klubu. No ještě uvidím. Jinak od mého posledního kolejiště TT postaveneho někdy v deseti letech jsem již dlouhou dobu zarytý hánulkář. Dle mého totiž jen toto měřítko (když nepočítám "O" apod.) splňuje všechny nároky na detaily a zároveň je prostorově ještě "snesitelné". Nejsem si jistý, zda bych vůbec nějaké kolejiště stavěl, kdyby mi prostorové možnosti HO prostě nedovolily. Jako cílovou epochu jsem si zvolil III. a IV. na našich československých drahách, tzn. ČSD. Období komunismu jsem zažil "jen" 9 let, toto politické zřízení mírně řečeno moc nemusím, ale jako epocha mě to vždycky lákalo. Omšelé nátěry vlaků, zaprášené nádraží, rudé hvězdy na čelech lokomotiv...to je to, co bych chtěl co nejvěrněji znázornit.
AKTUALIZACE JSOU ŘAZENY SHORA DOLŮ, TAK, JAK POSTUPUJE STAVBA 10.10.08 Námět kolejiště Modulové kolejiště skýtá jednu nevýhodu. Člověk aby si zajezdil potřebuje dát jednotlivé díly dohromady, což zabere dost místa a je pracné. Proto, abych nemusel jezdit po metru kolejí na jednom modulu tam a zpět, rozhodl jsem se, že udělám nejdříve modul nádraží. Tam je přece jenom možností k zaježdění víc, posunem a vlakotvorbou počínaje a manipulací v depu konče. Z toho vyplynuly i první požadavky na budoucí předlohu nádraží. Tedy depo kolejových vozidel a alespoň čtyřkolejná stanice. Píši o předloze nádraží a zapomněl bych zdůvodnit, proč tak na nějaké předloze lpím. Zastávám totiž názor, že čím přesněji daný model ztvárňuje nějakou realitu, tzn. nádraží, výsek širé trati, most apod., tím působí věrohodněji, reálněji a pro mě hezčeji. Modeláři, kteří modelují jen tak nazdařbůh, bez sebemenší inspirace v nějakém reálném vzoru "vymodelují" mnohdy i pěkné kolejiště, které však působí značně nepravděpodobně. Běžnými pro mě chybami jsou "konfekční" budovy, maximální možné množství kolejí, výhybek..., málo stromů, naopak mnoho postaviček, autíček, velmi často, jak já říkám "hrad za každou cenu" a "tunel za každou cenu", rybníčky, kolotoče atd. atd. Jak jsem psal už v nějaké diskuzi, neodsuzuji to, chápu to a sám jsem dřív stavěl to stejné. Nyni to však chci směřovat ke skutečnému modelaření, v pravém slova smyslu, tedy co nejvěrnějším ztvárnění reality dle skutečného vzoru. Proto jsem začal shánět vzor nádraží, který bych se pokusil co nejpřesněji postavit, v měřítku 1:87. Jak jsem už uvedl, podmínkou mělo byt DKV, přiměřená velikost(4-5 kolejí), skladiště, "modelovatelné" okolí (les, louka, ne pole nebo sídliště), zabezpečení světelnými návěstidly a nejlépe pokrytí trolejovým vedením. Toto se ukázalo, jak jsem uz dopředu tušil, jako téměř neřešitelný problém. Vydatným pomocníkem byly mapy.cz, kde jsem si z pohodlné židle doma mohl udělat první představu o konkrétním nádraží. Dále speciální program se seznamem všech stanic ve formátu xls, diskuzní fóra a v nich rady kolegů-modelářů a sem tam nějaké fotky najité na netu. Velice se mi líbí trať č.250 vedoucí z Brna do Havl.Brodu. Prochází kopcovitou, relativně málo osídlenou Vysočinou a vytváří tak s krajinou pěkné scenerie. Proto jsem předlohu nádraží začal hledat tady. Postupně se výběr zůžil na dvě stanice, Vlkov a Křižanov. Zakoupil jsem lístek a s foťákem v ruce ujížděl stylově, tedy vlakem udělat pár snímků pro konkrétnější představu.
Vlkov se ukázal jako příliš velký a bez DKV
Východní zhlaví Vlkova, okolí je velice pěkné.
Zde již satelitní snímek Křižanova, který měl DKV, tedy spíš halu a pár odstavných kolejí pro traťovou službu, pěknou nakládací rampu, váhu aj., ale i jej jsem musel vyloučit pro přílišnou velikost.
autováha v Křižanově, ideální k modelování (patina boudy, kočičí hlavy, kolem stojící třešně)
"DKV" v Křižanově
Jako další vhodný námět se zdála být stanice Moravské Bránice, která má tu výhodu, že je blízko Brna a tu nevýhodu, že nemá depo :-( O trolejovém vedení ani nemluvě.
Mor.Bránice
Jinak pěkná stanička
Dalším pokusem byl Kostelec na Hané.
Kostelec na Hané, vzadu zrušená výtopna, jinak K.n.H. byl po příjezdu na místo asi největší zklamání.
Podobně pěknou tratí, jako 250 je trať č.280 a na ni žst. Horní Lideč, situace velmi podobná jako v Křižanově
Dalšími v hledáčku byly Kácov, Ledečko, Mníšek pod Brdy, Smržovka, Zruč nad Sázavou aj. Všechny jsem ale také postupně vyškrtl. Už jsem to začínal vidět špatně, když mě jeden kolega-modelář v diskuzi poradil Bělou nad Radbůzou. Sat. snímek vypadal slibně...
...tak jsem se ač nerad vypravil daleko do západních Čech, téměř k hranicím s Německem, kde jsem na trati č. 184 našel to, co jsem hledal. Teda až na trolejové vedení. Ale jinak žst. Bělá nad Radbuzou splňuje vše, co jsem na svém kolejišti chtěl mít...
...pěknou staniční budovou...
...depo...
...včetně zbrojení naftou...
...skladiště...
...pěkné okolí...
...prostě líbí se mi. Udělal jsem spoustu fotek a doma se hned pustil do vyměřování, zkoušení, propočítávání....
17.10.08 Schema kolejiste Asi jeste na zacatek bych mel podotknout, ze zamerem nebylo postavit model zst. Bela nad Radbuzou presne v meritku 1:87. Na to nemam prostor a asi ani ambice. Proto i planek realnym rozmerum neodpovida, slo spis o rozvrzeni koleji a okolnich objektu na desce tak, aby vse vychazelo a pasovalo. Planek jsem "nakreslil" ve Wintracku.
Cele nadrazi bude lezet na dvou panelech. Rozvrzeni koleji jsem upravil tak, aby spoj nevychazel na vyhybku nebo oblouk. Krome samotneho nadrazi jsem si take nakreslil schema pro provizorni trat vedouci dokola jako oval. Postavim ji proto, abych si mohl pres postupne se stavejici nadrazi taky zajezdit, i s delsimi vlaky.
odbocka vlevo mela vest na dalsi panel
Nakonec jsem vymyslel verzi, kde bude jen to nejnutnejsi mozne minimum, abych se zbytecne nezdrzoval jeho stavbou. Pak se ukazalo, po premereni rozmeru mistnosti kde to bude stat, ze to ani moc vetsi byt nemohlo. Dokud nenajdu vhodnejsi prostory, budu si muset vystacit s timto ovalem.
Pote jsem si zkusil, alespon samotnou stanici poskladat ze zbytku starych koleji Pilz. Ono realita, narozdil od te virtualni, da vzdy jasnejsi predstavu o planovanem zameru.
Na prvni pohled to vse vychazelo, i kdyz geometrie je u tohoto kolejiva jina, nez u Peca ktere jsem chtel pouzit.
31.10.08 Stavba základní desky Výhody a nevýhody jednotlivých řešení ke stavbě základové desky jsem si shrnul takto: Překližková deska + dostupnost, relativní levnost + snadné zpracování + možnost přišroubovat, přilepit, provrtat, zabrousit…prakticky cokoliv kdekoliv - relativně velká váha desky - jde o přírodní materiál a s tím souvisí riziko pokroucení při zvýšené vlhkosti okolí nebo napadení houbou/plísní
Kovový rám + pevnost + odolnost proti vlhkosti, houbám apod. + relativní lehkost - nedostupnost - výrazné omezení strukturou rámu – nemožnost pozdější úpravy
Rozhodl jsem se pro variantu s překližkou, především kvůli dostupnosti. S nákresem a rozměry jsem se vydal do Hornbachu o kterém jsem věděl, že provádí přířez dřeva dle přání zákazníka. Navíc je v něm v porovnání s ostatními hobbymarkety podle mě největší výběr zboží. Nevím proč, ale tehdy řezali jen z 8 mm překližky. Vzhledem k tomu, že jsem měl naplánovanou 10 mm jsem „to vzal“ v domnění, že ty dva mm se ztratí. Omyl. Doma, po sešroubování samořeznými vruty jsem zjistil, že základová deska se do značné míry kroutí. Nepomohly ani „elka“ vystužující rohy.
Proto jsem obvodové stěny oplášt´oval ještě jednou 8 mm překližkou.
Došlo k výraznému zpevnění, avšak také k výraznému nárůstu váhy. Nový rám se mi stavět nechtělo tak jsem se s tím spokojil. Ještě jsem ho celý natřel nátěrem proti dřevokazným houbám Červostopem.
Vystužení kovovým "elkem" v rohu
Pro příště je třeba lépe navrhnout architekturu rámu(žebrování) nebo použít tlustší překližku.
Jako opěrné nohy jsem požil klasické hranoly, jejichž uchycení k desce jsem pojistil proti postupnému „vyšoupání“ perforovanou kovovou destičkou.
Montáž a demontáž bude pomocí šroubu s křídlovou matkou, kvůli rychlosti.
Dolů jsem přišrouboval „elko“ s otočným kolečkem, u něhož se dá pomocí aretačních matek jemně dolaďovat výška.
Poslední otázkou bylo spojení dvou panelů navzájem. Nejdřív jsem si myslel, že bude stačit sešroubování k sobě, zase pomocí křídlových matek a podložních plíšků (jak je vidět na fotce s „elkem“). Nějak se mi to ale pořád nezdálo, měl jsem strach, aby koleje nahoře k sobě zcela vždy sedly. Nakonec jsem se rozhodl pro zcela stoprocentní řešení, pro spojení pomocí vodících čepů.
Zhotovil mně je jeden zámečník ze železa.
Princip je jednoduchý
A po namontování. Ze strany jedné...
...a druhé
27.11.08 První pokládka kolejí Zhotovením panelů jsem se zbavil nejméně zábavné části stavby kolejiště, alespoň jsem si to tehdy myslel. Přišla ta radostnější fáze a sice pokládka prvních kolejí. Již dopředu jsem věděl, že použiji koleje Peco. A to hned z několika důvodů: doposud O jiných firmách jsem popravdě ani neuvažoval, buď se mi jejich koleje něčím nelíbily nebo jejich sortiment byl, alespoň na našem trhu, malý. Jediné, u čeho jsem trochu zaváhal byly výhybky Tillig Elite, s jazyky spojenými napevno se srdcovkami - jako v reálu. No nicméně Peco vyhrálo. Za jeho jedinou vadu na kráse považuji poněkud esteticky růšící onu již zmíněnou pružinku. Vyvstala otázka čím koleje a zda vůbec podkládat. Podotýkám, že popisuji stavbu nádraží. Někdo nepodkládá vůbec s tím, že při zasypání štěrkem stejně dojde ke spojení s podkladovou deskou a tudíž odizolování projíždějícího - rezonujícího vozidla přichází v niveč. Někdo s oblibou používá Mirelon - relativně lacinou stavební pěnu, která má však tendenci se kroutit a mně přišla příliš měkká. Nakonec jsem se rozhodl pro klasiku, tedy korek, který rozhodně není nejlevnější, ale je dostatečně pevný a dá se do něj dobře vyřezávat.  To vyřezávání hrálo dost důležitou roli. Již dopředu jsem věděl, že se v budoucnosti různým malým doúpravám terénu nevyhnu a "pižlat" překližku se mi nechtělo. Proto jsem nalepil korek na celou desku. Jak to nakonec bude celé rezonovat se uvidí, snad moc ne. Další otázkou bylo připevnění kolejí na hraně panelu. Časté stěhování jsem nepředpokládal, no nicméně chtěl jsem v tom mít jistotu. Pouhé přilepení lepidlem se mi zdálo nedostatečné, přiletování ke cuprexitové destičce neestetické a proto volba padla na skvělé řešení letování k samořezným vrutům.Použil jsem ty o rozměru 2,5X16mm.
Předvrtání, zašroubování, přiletování...jak jednoduché.
Jinak k uchycení koleje použita již obligátní oboustraná lepící páska.
Zde moje první položená kolej, již v "nových" standartech :-)
Rozhodl jsem se ke každé koleji přiletovat vodící drát zvlášť. A to ze tří důvodů. Chtěl jsem mít zaručený přívod proudu do všech kolejí na 100%. Použitím výhybek s vodivou srdcovkou a z toho vyplývajícího nutného odizolování kolejí z ní vedoucích jsem stejně musel značnou část kolejí takto "napíchnout", proč je rovnou "nenapíchout" pro přehlednost všechny? A do třetice, nevylučuji v budoucnosti použití funkce ABC digitalního ovládání kolejiště a toto je jeho podmínkou (spolu s odizolováním úseků).
Drát jsem použil klasickou dvoulinku. Letoval jsem zespodu kolejnice.
Zde nachystáno pro svorkovnici.
Rovné výhybky jsou k dispozici v CODE 100 ve třech variantách. Krátká, střední a dlouhá, já použil ty dlouhé, kvůli vzhledu. Krátké a střední, téměř "tramvajové" výhybky jsem za příliš reálné rozhodně nepovažoval. Negativem je samozřejmě o to menší prostor pro samotné staniční koleje.
Kromě kolejí jsem "napíchl" i srdcovku, pro jistotu, do budoucna, kdyby byl s pružinkou přece jen problém. Jinak je vidět nachystaná vyvrtaná díra pro přestavník. Pro použití přestavníku jsem se rozhodl celkem jednoznačně.
Především pro jeho jednoznačné a jednoduché spojení s výhybkou, bez dalšího nastavování a koneckonců i pro jeho předpokládaný spolehlivý provoz. Co se může na takové cívce narozdíl od motorického přestavníku polámat? Mínusem je samozřejmě "cvakání" a nemodelově rychlé přehození. Jinak ještě malá poznámka k montáži přestavníků. Pokud je budete montovat až po přilepení výhybek k desce tak jako já, jehlu pomocí které dojde k vlastnímu přesunu jazyků zkraťte až po namontování. Já jsem přestavníky montoval s již zkrácenou jehlou a trefit do výhybky zaráz s jehlou a "pacičkami" pro přichycení přestavníku je celkem problém. Obzvlášť pokud je to někde uprostřed panelu a jednu ruku máte nahoře u výhybky a druhou dole u přestavníku.
26.12.08 Elektrické zapojení Když jsem dokončoval stavbu panelů, myslel jsem si, že mám nejméně zábavnou část stavby kolejiště za sebou. Spletl jsem se. Elektrické zapojení pro mě bylo ještě nudnější a úmornější. To věčné měření, odizolovávání, šroubování a pájení mě ke konci už docela sr..vadilo. Ale pěkně popořádku. Ačkoliv digitální řešení ovládání kolejiště existuje již docela dlouho, ja osobně jsem měl k němu na začátku, tak jako ke všemu novému a neznámému nedůvěru a svým způsobem i odpor. Elektrika byla pro mě i tak španělská vesnice a slovo digi ve mě nahánělo ještě vetší hrůzu. Proto jsem při počátcích plánování pečlivě řešil izolované úseky, dokonce jedním izolovaným úsekem mělo být i trolejové vedení, rozpočítával množství potřebných transformátorů apod. Tzn. kolejiště jsem plánoval pěkně analogově. Zlomem byla návštěva u pana Schmidta z Marathonmodel a důkladné prostudování jeho přehledných www stránek. A ejhle. Najednou jsem zjistil, že ono "digi" neznamená ještě více elektrikařiny, ale naopak značné usnadnění. Najednou jsem zjistil, že veškeré složité zapojování izol. úseků odpadá. To jsem viděl jako daleko největší plus digitálního řešení - možnost ovládání velkého množství lokomotiv zcela nezávisle na sobě . Další výhody, jako nastavování charakteristiky motoru, možnost připojit zvukový modul aj. jsem ocenil až později. Takže problém s nasazením více lokomotiv digitál spolehlivě řeší a kdo ještě váhá, určitě doporučuji! Jinak už to ale je s digitálním ovládáním příslušenství. To ve mě vyvolalo velké dilema a po velkém váhání jsem nakonec přece jen zůstal u starého dobrého analogu. A to z několika důvodů: -finanční - dekodéry příslušenství nejsou nejlevnější -pohodlnost ovládání - znát adresy všeho příslušenství je docela problém, to nemluvě o jejich vyťukávání do ovladače(pc ovládání zatím neplánuji) a navíc klasický ovládací panel s tlačítky jako opravdový v dopravní kanceláři má taky svoje kouzlo -programování příslušentství činí občas potíže, pak to nefunguje tak jak má a ja mám rád jednoduchá a spolehlivá řešení Záporem je daleko vetší "drátovaní", které jsem zmínil v úvodu. Resumé tedy je: Lokomotivy ovládám digitálně, konkrétně Lenz LH100, s lok.dekodéry vesměs Gold, nyní taky Zimo MX640 a příslušenství analogově. Do budoucna ale samozřejmě nemůžu vyloučit, že i u příslušenství přejdu na digitál. Rozepisovat své postupy a zkušenosti s digitálem nebudu, myslím, že toho byla napsána již spousta a navíc sám v tom mám ještě velké mezery, spíš trošku popíšu své poznatky z onoho otravného analogového drátování.
Veškeré příslušentství (výhybky, návěstidla, rozpojovače a lampy) má vývod přišroubováno ke svorkovnici. Ulehčí to tak případnou výměnu vadného kusu. Pro připojení jsem použil černočervenou dvoulinku, u světelných návěstidel pak barevné káblíky odpovídající vždy danému světlu. Tyto vývody jsem pak táhl po žebrech a skrze ně do jednoho společného místa, kde dojde k napojení do ovládacího pultu.
To je ono místo
Množství příslušenství se v daných mezižebřích samozřejmě liší podle rozestavění na panelu. Např. v tomto není nic a tak zde pouze probíhá páteřní rozvod napájení kolejí. K němu se sbíhají dráty z jednotlivých izolovaných úseků (ABC apod.). I zde vše zasvorkováno. Jinak páteřní dvojlinka je kvůli odporu silnější - 2,5mm(1mm) než přívodné drátky 1mm(0,2mm). Ten zvonkový drát tam nepatří, je tam jen provizorně.
To vlevo je prohlížecí jáma, to červené rozpojovač Kadee jehož popis přinesu později. K připevňování drátů jsem dříve používal tavnou pistoli - viz. páteřní rozvod nahoře.
Přišlo mi to ale nečisté a nejisté a tak jsem začal používat tento perforovaný plech, co si dle potřeby stříhám z klubka koupeného ve stavební sekci v Hornbachu. Krásně se to šroubuje a drží. K zpřehlednění káblíků používám také tuto plastovou svorku, ale tu zná asi každý.
Tady jedno mezižebří, kde je krásně vidět nevýhoda analogu: dráty, dráty a zase dráty ;-(
Spojení páteřních káblíků na rozhraní dvou panelů pomocí banánků
Co se týče ovládacího pultu, zabere to asi samostanou aktualizaci a navíc ho ještě nemám hotový, takže strpení ;-) A na závěr ještě moje poznatky o pájení. O něm se píše taky leckde, ale nikde jsem nenašel jakékoliv shrnutí. Takže: dříve jsem pájel hrotovou pájkou. Výhoda - bodové pájení, nevýhoda - nemožnost regulace kromě vytahováni ze zásuvky. Nyní používam klasickou trafo pájku jejíž možnost regulace asi převáží nevýhodu se širší pájenou plochou. Řešením obojího by asi byla pájecí trafostanice, za kterou se mi ale nechce utrácet. "Letovací pastu na finýrky" opět koupenou v H. v oddělení pro instalatéry +snadné použití a dávkování -nutné přílišné zahřátí -nevím proč, ale nemožnost rozletovat-rozpojit již jednou spojené plochy
pak klasický cín a pájecí kapalinu, koupeno v GME +přesné pájení +okamžité a pevné spojení -páj.kapalina je agresivní, pravděpodobně nutnost omývat po pájení lihem (což se mi nechtělo a v některých případech to ani není možné)
a teď používám klasický cín a kalafunu (nebo trubičkový cín s kalafunou) +kalafuna není tak agresivní, pravděpodobně není nutné omývat (a voní :-o ) +pevné spojení -není to tak precizní pájení jako u pájecí kapaliny (na "elektrikařinu" ale stačí)
Odsavačka přebytečného cínu, pájecí kapaliny, "Pájecí pasta na finýrky", kalafuna a cín. Shrnul bych to asi takto: na běžné pájení bohatě stačí řešení s kalafunou, pokud chci pracovat přesně, použiji pájecí kapalinu, ale tu pak musím omýt. Pasta na finýrky se hodí spíš asi opravdu jen pro instalatéry.
8.3.09 Ovládací panel Jak jsem již zmínil, rozhodl jsem se pro analogové ovládání příslušenství pomocí ovládacího panelu. Neznám žádné normy(pokud vůbec nějaké jsou) pro stavbu takového zařízení a tak jsem ho postavil tak nějak podle sebe, aby především vyhovoval mně. Základem je překližka, kterou mi opět nařezali v Hornbachu, kde jsem zárověn koupil kovové nohy, které jsem přišrouboval zespodu.
Jako vrchní deska je použita reklamní tabule z plastu, kterou jsem si vyškemral v reklamní agentuře. Není moc pevná, možná by to chtělo silnější, ale takovou jsem zrovna neměl...třeba vydrží. Dá se do ní ale dobře montovat ovládací tlačítka, v podstatě pouze pomocí zalamovacího nože. K zadní stěně je přišroubována pantem. Plán byl umístit dovnitř tři trafa. Proto jsem pomocí oblíbených kovových pásku přidělal prodlužku se třemi zástrčkami.
Jedno trafo bude k digitální centrále, jedno pro ovládání při přepnutí na analogový provoz plus střídavý výstup pro napájení svět.návěstidel a lamp a poslední pro napájení přestavníků a rozpojovačů. První trafo je co jsem dostal k setu LHZ100 od Lenze, zbylé dvě klasické Fz1.
Pro ty jsem v panelu udělal speciální konstrukci, aby se vše lépe vešlo.
Zde již vše vsazeno. Zleva: centrála Lenz nad "svým" trafem, první Fz1čka pro analog a světla, druhá pro přest.a rozpojovače.
Chtěl jsem, aby bylo ovládání a vůbec přístup k panelu uzamykatelný, aby nemohl být používán nepovolanou :-) osobou. Proto jsem kabel od prodlužky přerušil a opět ho spojil pomocí uzamykatelného spínače. Sehnat ho bylo docela kumšt, protože v GM apod. maji takové spínače jen do 125V a cca 3A, což by na síťových 220V asi nestačilo :-). Nakonec jsem sehnal, ale stál cca 500,-Kč což samozřejmě není málo. Pro první Fz1čku jsem vyřízl do panelu kulatý otvor na ovládání při analogovém režimu. Dále jsem do panelu umístil dvopolohový přepínač, kterým se právě přepíná mezi digitálem a analogem. Někdo by si možná řekl zbytečnost v dnešní době všemožné digitalizace, ale vždycky se najde pár lokomotiv, které ještě nejsou osazeny dekodérem.
Zde to celé zvrchu.
Dlouho jsem váhal, jakým způsobem zapojit jednotlivé příslušenství, zda vytvářet vzájemné vazby atd. Vzhledem k tomu, že se mi ale nechtělo dlouho studovat provozní předpisy a koneckonců i složitější elektrické zapojení, jsem se rozhodl veškeré příslušenství zapojit zvlášť se svým vlastním spínačem.  Zde první "knoflík" na ovládání rozpojovače - dvoupolohové tlačítko bez aretace. Jinak na dno jsem přišrouboval dvě cuprexitové desky, ke kterým jsem pájel jednotlivé dráty. Každá deska pro jeden střídavý výstup z Fz1. Ta pravá pro přestavníky a rozpojovače, levá pro svět.návěstidla a lampy.  A takhle to vypadá po zapojení všech rozpojovačů a přestavníků. Byla to otrava a nuda :-( Na přepínání výhybek jsem použil trojpolohové přepínače on-off-on bez aretace. Toto zapojení samozřejmě nemá koncové vypínání, proto se musí páčka vychýlit vždy jen na minimální dobu. Jakoby o ni jen zavadit. Jinak cívka přestavníku začne bzučet a hrozí její spálení.
 Zde opět pohled zvrchu. Schéma kolejí je nakresleno fixou, možná si s tím v budoucnu víc "vyhraju" a vše znázorním nějak profesionálněji. Ten trojpolohový přepínač na kusé(a izolované) koleji přepíná mezi klasickým napájením dle zvoleného režimu(dig x an) na předchozím dvoupolohovém přepínači a programovací kolejí. Viz.houmrovy stránky.
A zde pohled na panel jako celek. Vlevo uzamykatelný vypínač, vedle trafo pro an.provoz, vedle přepínač an. x dig. a na kusé koleji přepínač na programovací kolej. Co chybí jsou spínače na návěstidla, na kterých se už usilovně pracuje.
20.4.09 Ovládací panel II. Tak a je tu aktualizace stavby ovládacího panelu, bohužel na nějakou chvíli asi poslední. Přece jen...JARO je tu ! :-) Minule jsem zmínil, že zbývá zapojení světelných návěstidel a i když jich není moc, celkově mně to dalo nejvíc práce. Ale funguje to a jsem rád.
Začal jsem tím, že jsem si z tvrdého papíru udělal šablonu, podle které budu vyřezávat otvory pro tlačítka do panelu.
Pro tyto. Chtěl jsem, aby měly diodu pro kontrolu sepnuti, přece jen na všechny návěstidla není dobře vidět a navíc panel bude vypadat tak nějak...lépe :-)
Nachystaný otvor, zde je výhoda plastove desky. Celý vyřízlý za cca 2 min.
Zkusmo zasunutá tlačítka...
A zde již napevno a z druhé strany, tedy zespodu. A protože nemaji zpětné háčky a asi by z desky vyjížděly, posichroval jsem je ještě tavnou pistolí.
První zkouška...a...ono to svítí! Tak už zbývá jen dalších asi 398 drátků :-( A ještě poznámka pro všímavé. Dvě žluté tam jsou proto, že tyto tlačítka jsou k dostání jen ve třech barvách - zelené, červené a právě žluté. V bílé, která tam měla být prostě nejsou. Takže je budu muset nějak přebarvovat.
A zde zkouška na ostro. Sergej čekající v čele uhelného vlaku na volnou kolej.
..."volno"! 21.6.09 pozdnějarní drobnosti Ovládací panel získal finální podobu, za což jsem rád, protože elektrikařina mě moc neba, zbýva přebarvit kontrolní diody na tlačítkách svět.návěstidel, aby svítily stejnou barvou (viz. výše).   Ted´ zpětně vím, že elektricé zapojení šlo udělat jednoduššeji, ale jak se řiká, co už. Třeba se někdy odhodlám k ovládání přes PC.
Koupil jsem námezníky, které jsem si sice mohl vyrobit sám, ale nechtělo se mi shánět rozměry a pachtit se s vyřezáváním...   Spájel jsem si několik vykolejek....
   které jsem zároveň napatinoval, včetně betonového bazénku ze styroduru...   Označil plastové spojky papírovými štítky...
 A ještě jsem se občas kochal "večerní" atmosférou...
7.8.09 Počátek krajinotvorby Minulou aktualizací jsem si odbyl zbytek té méně zábavné části stavby kolejiště (alespoň podle mě) a proto jsem se teď mohl vrhnout konečně na to "pravé" modelaření a sice krajinotvorbu.  Na družicové fotce jsem si zhruba znázornil obrys mého panelu, abych věděl, v jakém rozsahu vlastně budu okolní krajinu modelovat. Při tomto pohledu jsem si uvědomil, že louka (pole) nad třemi odstavenými vozy řady 810 bude zabírat celkem velkou část tohoto panelu a že by možná přece jen stálo za úvahu alespoň naznačit proláklinu, ve které leží (což zde pochopitelně není moc vidět). To jsem původně v úmyslu něměl a panel zde postavil pouze jako rovnou desku s tím, že budu znázorňovat jen terén vyčnívající nad základovou desku.
 Naznačit ji ovšem znamenalo tuto část panelu vybourat a to se mi samozřejmě nechtělo. Ale na druhou stranu jsem si říkal, že tím model získa na plastičnosti a koneckonců se tím spíš přiblížím předloze v reálu o což mi jde.  Vše jsem si pouze schematicky (!) nakreslil v programu na malování, abych dostal představu o tom, kde budu "ubírat" a kde "přidávat". Přitom ještě zahrnul do snižování terénu i část panelu ležící na druž. snímku pod 810kami.
Většina z nás se asi zhodne na tom, že není nic horšího, než ničit něco, ať už chtěně nebo nechtěně, co jsme předtím pracně vytvořili.  Inu, takový je život :-) Ikdyž popravdě, víc mi asi vadil prach a nepořádek, který jsem tím natropil.
 K vyřezávání jsem používal frikční pilu.
 Tady už je celá vrchní deska pryč...  Tady včetně bočnice a jednoho žebra. Proláklinu jsem chtěl udělat hlubokou když už se s tím dělám, tady je však vidět, proč to nešlo. Opěrnou nohu a kovový čep pro spojení s vedlejším panelem jsem prostě navrhl a namontoval s tím, že zde terén nižší nebude. Proto bude proláklina jen taková symbolická, ale myslím, že i tak to panelu dodá na zajímavosti.
 Abych seřízl i čelo a přitom nemusel řezat i připojený panel, musel jsem vše částečně demontovat...Podotýkám, že sousední panel je pouze provizorní. Toho se žádné stavební úpravy týkat nebudou.
 A tady už je vše zahlazeno a začištěno...
 Zde z druhé strany...
 Tady už nachystaná překližka na bočnici pro znázornění kopce.Trošku je vidět v dolní části linka tužkou zachycující budoucí tvar.
 ...tento...
 A tady už je všechno přišroubováno a přilepeno. U levé svorkovnice je linie lepidla přerušena. To je rozhraní panelů, kde ještě udělám žebra přesně podle tvaru kopce, který se zde bude svažovat k nádraží. Ty ostatní žebra jsou jen pro výstuhu a zmizí v kopci.
A to je prozatím vše 18.10.09 Pokračování krajinotvorby Na základě houmrova návodu jsem si také sestavil řezačku polystyrénu, v mém případě spíš styroduru. Technické dokonalosti té houmrovy samozřejmě nedosahuje, na druhou stranu jsem ji měl hotovou za cca 1 hod a to kromě odporového drátu pouze ze zbytků materiálů neboli co dílna dala.  Napnutí odporového drátu(10 Ohmu) zajišťuje tlustší, nosný drát, který pruží. Jinak tato řezačka je skutečně dokonalá pomůcka, dají se s ní řezat i velmi malé kusy styroduru a to přitom velmi přesně. Ideální na různé zídečky, kanály apod.
 Kopec končí opěrnou zdí u kolejí a já se ji rozhodl udělat právě ze styroduru. Tady první polotovar řezaný řezačkou.  Zde již lze vytušit tvar budoucí zdi...
 Po několika pokusech se mi jako nejlepší(nejvěrohodnější) zdál rozměr kamenů 0,5 x 0,35mm. Na to jsem si vyrobil speciální rydlo a dal se do celkem nudné práce vytlačování spár mezi kameny.
Tady je vidět, jaké krásné proužky se dají vyřezat. Toto bude horní, lemová řada kamenů. Jejich rozměr, 10 x 0,35 mm jsem si "odkrokoval" šuplerou..
...a potom vytlačil už obyčejným šroubovákem.
Tady je výsledek. Dále jsem vyřízl výplně, ze kterých budu pájkou tvarovat tvar prolákliny.
Jde to dobře, akorát je těžké držet nějakou souvislejší linii a docela to smrdí.
Zde nahrubo opracováno. Nutné otvory pro nohu a kov. čep přelepím ubrousky.
K lepení jsem použil bílý Balakryl.
Po zaschnutí nalepím alespoň ještě dvě vrstvy pro vytvrzení a zarovnání.
Je spousta možností, jak vytvořit hmotu kopce. Já jsem se rozhodl pro použití montážní pěny. Stojí cca 100,-Kč a vzhledem k tomu, že na vzduchu dosti výrazně zvětšuje svůj objem, vystačí na dlouho. K její výhodě patří snadná manipulovatelnost, dokonale vyplňuje prostory, opracovatelnost a zároveň tuhost. K nevýhodě nepořádek v podobě odřezků.
Pěna nabyde skutěčně značně, musel jsem ji zajistit proti přetečení přes zídku. Chvílemi to bylo jak "hrnečku, vař! ".
Po zatuhnutí jsem první seříznutí nahrubo provedl pilkou na dřevo.
Najemno potom zalamovacím nožem. Tvar kopce je už definitivní, celý ho ještě ale polepím ubrousky a detaily zamáznu sádrou. Na fotce je taky vidět krycí páska kolem budoucího odvodňovacího kanálu. Ten totiž natřu nějakou tmavou barvou...příště.
1.11.09 Pokračování krajinotvorby II. Tak jsem se zase trochu posunul, tentokrát se aktualizace týká především opěrné zdi.
Tvar kopce jsem domodeloval sádrou, mezitím tmavou olejovkou natřel odvodňovací kanál a nakonec obvod kanálu oblepil lemem z "kamení".
Tady ještě trochu sádry chybí.
Na druhé straně pravého zhlaví jsem přehodnotil plány (rozuměj lenost zvítězila) a místo obdobné prolákliny jsem vymodeloval malý kopeček. Asi mě to bude v budoucnu mrzet, ale už se mi fakt nechtělo vše rozdělávat, vrtat, zabrušovat a pálit. A ono nakonec, když se člověk podíva na druž.snímek, tak je to tak trochu sporné, kde je vyvýšenina a kde proláklina ;-)
Další fází bylo nabarvení zdi do reálného odstínu...což soudě podle fotky, kde lze tak maximálně vytušit zhruba v půli vzdálenosti mezi návěstidlem výhybky a levým okrajem fotky vůbec existující zeď, byl trochu problém. Zkrátka, barvu zdi jsem si musel vymyslet.
Proto jsem si zkusmo natřel pár odstínů olejovek na zbytky styroduru a porovnával, co se bude hodit víc. Vše je samozřejmě značně zkresleno umělým osvětlením, s čímž ale nedokážu nic udělat :-( Vyhrála to prostřední verze.
Spáry jsem ale nakonec chtěl mít tmavší a tak jsem namísto bílé namíchal šedou. Tou jsem přetřel celý povrch zdi a po zaschnutí...
...(zde fotka odhaluje nenatřené místo)...
...jsem si na prst natáhl kus hadry, kterou jsem namáčel do trochu naředěné olejové barvy umbra přírodní a zlehka přejížděl po povrchu tak, abych barvil jen vystouplé kameny a spáry zůstaly šedé.
Zde při denním osvětlení.
S odstínem umbry přírodní jsem byl spokojený, ale ta šedá mi neseděla. Proto jsem vytáhl patinátory...
...a celou zeď napatinoval pigmentem Agama - hlína a bláto. Mýslím, že kontrast "nové" šedé a "zašlé" hnědé se ztlumil docela dobře. Proto jsem pokračoval s olejovkou, odstínem olivová zeleň a snažil se naznačit vzlínající vlhkost po zdi z odvodňovacího kanálu....
Bohužel, jak to u mě bývá, občas mám tendenci přehánět a s tou zelenou si nejsem vubec jistý...
...obzvlášť použije-li se blesk. Asi je jí tam moc. Takže pravděpodobně ji budu muset ztlumit patinátory nebo celou zeď rovnou znovu přetřít. Prostě nejsem si výsledkem jistý a možná bych teď uvítal nějaké opravdu kritické názory...
14.11.09 Pokračování krajinotvorby III. Nakonec jsem se rozhodl, že zeď natřu znovu. Jako základ jsem použil bílou olejovku, tu po zaschnutí přetřel kobaltovým sikativem obarveným umbrou přírodní pro získání omšelého, zašlého dojmu spár a samotné kameny přetřel opět umbrou přírodni, tentokrát již neředěnou. Zespodu jsem opět naznačil vzlínající vlhkost olivovou zelení. Nakonec použil patinator Agama bláto, ale jen velmi zlehka.  Tentokráte jsem s výsledkem daleko víc spokojený.
Již dříve jsem si vyrobil ze styroduru betonové bazénky kolem výměnových navěstidel, které jsem barvil surfacerem a žlutou syntetikou. Nedošlo mi, že styrodur tyto barvy nemá rád. Navíc jsem tehdy ještě neměl řezačku, takže každý "patník" byl jinak široký (řezáno zalamovacím nožem).  Toto byl výsledek - styrodur se pod barvami úplně rozpadl, po dotyku prstem z něj zbyla jen hromádka prášku. Proto jsem si na řezačce nařezal nové "patníky", které jsem tentokrát nastříkal vodou ředitelnou barvou Agama v odstínu beton.
Toto je výsledek. Bazénky ještě budu patinovat.
Ačkoliv žst. Bělá nad Radbuzou nemá v depu točnu a já se snažím o co nejvěrnější ztvárnění, zvítězila ve mě touha mít točnu nejen kvuli tomu, abych měl kde otáčet parní lokomotivy, ale také proto, abych se mohl kochat všemi lokomotivami co mám nejen ve vitríně, ale také právě na paprscích točny. Bohužel na panelu na ní není místo a nechtěl jsem ani zasahovat do kompozice depa a tak jsem se rozhodl udělat jakoby pokračování depa na vedlejším panelu, který budu dělat v budoucnu. Tam by se měla celkem pohodlně vejít i s nějakou případnou rotundou.
Dalším krokem bylo vytvoření nástupiště. V originále je částečně betonové a částečně sypané. Opět jsem měl na výběr si ho zhotovit ze styroduru sám nebo koupit již hotové. Opět zvítězila lenost.
 Podle mě celkem povedené vyrábí a prodává ES Pečky. Bohužel z jejich stránek mi nebyl jasný přesný obsah jednotlivých balení (v nabídce je jakýsi komplet, pak krajní díly zvlásť a střední díly zvlášť). Objednal jsem to tak nějak od oka a ono to kupodivu nakonec vyšlo až neuvěřitelně přesně.  Obsah balení "komplet". Díly jsou odlité z resinu. Jinak jen malé upozonění, ta zfušovaná kolej je pouze provizorium! :-)  Zkusmo jsem si jednotlivé díly nástupiště vyskládal ke kolejím.
  Nelíbilo se mi, že horní díly tvořily nepravděpodbně rovnou plochu. Mám odpozorované z reálných stanic, že jednotlivé betonové desky nástupišť jsou vlivem různých vlivů všelijak propadlé nebo naopak vystouplé. Proto jsem vzal do ruky žiletkovou pilku a nástupiště rozřezal na jednotlivé panely a ty pak ledabyle lepil na podkladové patky.
Tím jsem dosáhl oné chtěné nepravidelnosti. Nástupní hrany jsem ještě v úhlu 45 stupňů zbrousil pilníkem a celé to poté přestříkal surfacerem Mr.Hobby. Na závěr jsem hranu každého druhého panelu natřel bílou syntetikou Revell.  Zde jsou dvě nástupiště již zatíženy při lepení, papírová destička na kolejích mi sloužila pro dodržení průjezdného profilu.
  Tady jsou již přilepena všechna nástupiště. Trošku jsem si je protáhl, abych tam mohl zastavovat s rychlíkáčema :-)     Samozřejmě vše ještě budu patinovat, ale to až v závislosti na zvoleném odstínu barvy kolejnic. No a práce také pokročily na štěrkování. Obě zhlaví jsou již téměř hotova.
 Štěrk jsem použil Polák znělec, frakce neočekávaně HO. Nad odstínem štěrku jsem dlouho váhal, chtěl jsem samozřejmě nějaký co nejvíce odpovídající skutečnosti. Rozhodně si nemyslím, že na barvě nezáleží, že všechno stejně překryje patina. Výsledný dojem podle mě vzniká právě kombinací podkladové barvy štěrku a barev patinátorů. Ten znělec mi přišel jako nejvíce vhodný, nikoliv však ideální. Postupem doby mi došlo, že požadovaný odstín jsem si mohl a měl namíchat smícháním vícero barev, třeba v poměru 3 díly šedé(znělec), 1 díl černé a 1 díl bílé. Výsledek by se určitě daleko víc přibližoval realitě, ale pozdě už. Vždycky jsem obdivoval perfektní zaštěrkování především na zahraničních kolejištích a dlouho dumal nad tím jak toho dosáhnout.  Existují sice všelijaké důmyslné sypačky, ale v na nic jednoduchého a funkčního jsem nepřišel, tak jsem si alespoň zhotovil tuto šablonu z plastové destičky pro odhrňování přebytečného štěrku a vymezení obrysu.
 Destička bohužel při posouvání po kolejích trošku nadskakuje a výsledek rozhodně není takový, jaký jsem si představoval. Nicméně, k hrubému vymezení obrysu štěrku to stačí a celkově jinak zdlouhavou práci určite urychlí.
Tady jsem si zkušebně položil drátovodné trasy k budoucím závorám nacházejících se u seřaďovacího trpasličího návěstidla.
Zde pohled z druhé strany.
Tady je zachycen ještě mokrý štěrk. Jinak postup je klasický: prosycení jarovou vodou pro snížení povrchového napětí, prosycení lepidlem Pattex wood s vodou v poměru cca 1:1 a ponechání do druhého dne důkladně proschnout. Tím odstaveným "prasátkem" jsem si kontroloval průjezdný profil nástupišť - má ho ze všech mých vozidel nejširší.
30.11.09 Světelná návěstidla Ti pozornější z vás si během aktualizací určitě všimli již nainstalovaných světelných návěstidel. Zatím jsem o nich nenapsal ani větu a tak to teď napravím.
Hned na úvod musím napsat, že žst. Bělá nad Radbuzou není zabezpečena světelnými návěstidly. Jejich instalací jsem samozřejmě porušil mou zásadu přiblížit se co nejvíc realitě, ale nemohl jsem si pomoci. Kolejiště bez "semaforů" prostě není to správné kolejiště:-).
Od začátku jsem věděl, že chci vzor CCCP. Proti AŽD nic nemám, taky se mi líbí, ale k vytvoření atmosféry 60-tých a 70-tých podle mě víc pasují ty ruské.
Naštěstí pryč je doba, kdy si modelář mohl vybrat, zda si koupí např. semafor od Pika nebo...od Pika. Navíc s naprosto nemodelovými podstavci. A navíc vzhledově se podobajíc, ještě k tomu vzdáleně, ale přece vzorům bývalých DR.
Teď je výrobců více a já mám to štěstí, že v Moravia model Brno jsou k dostání tyto povedené návěstidla od neznámého malosériového výrobce. Sortiment pokrýva prakticky všechny možné typy včetně trpasličích a cena je přijatelná, takže nebylo co řešit a jak jsem uvedl výše, již dříve jsem jimi kolejiště osadil.
Samozřejmě je budu patinovat a asi ještě dokreslím žluté výstražné proužky.
Lepil jsem je do předvrtaných otvorů, kam se zároveň schovají výrobcem již dosazené odpory.
Jedinou pihou na kráse je příliš slabý odpor u trpasličího návěstidla, konkrétně modrého světla, které se odráží od země.
V noci to pak vypadá takhle...
Jinak jsem se "semafory" spokejen a ten slabý odpor u trpaslíků možná v budoucnu nahradím silnějším. Pro dnešek se loučím jednou žánrovkou...
|
